Prohlášení ECB k její strategii měnové politiky

1. Období nízké inflace a její prudký nárůst po pandemii zdůrazňují význam strategie měnové politiky, která Radě guvernérů umožňuje účinně reagovat na hlavní změny v inflačním prostředí. Probíhající zásadní strukturální změny související s geopolitikou, digitalizací, umělou inteligencí, demografickým vývojem, hrozbou pro udržitelnost životního prostředí a se změnami v mezinárodním finančním systému naznačují, že inflační prostředí zůstane nejisté a potenciálně volatilnější s většími odchylkami od cíle oběma směry a provádění měnové politiky tak bude představovat náročný úkol. Účinnost měnové politiky by v tomto vyvíjejícím se prostředí rovněž podpořily odolnější finanční architektura, pokrok v oblasti unie úspor a investic, dokončení bankovní unie a zavedení digitálního eura.
2. ECB je ve strategii své měnové politiky vedena i vázána mandátem, svěřeným jí Smlouvou o Evropské unii a Smlouvou o fungování Evropské unie. Prvořadým cílem ECB je udržovat cenovou stabilitu v eurozóně. Aniž je dotčen cíl cenové stability, podporuje Eurosystém obecné hospodářské politiky v Evropské unii se záměrem přispět k dosažení cílů Unie, jak jsou vymezeny v článku 3 Smlouvy o Evropské unii. K nim patří vyvážený hospodářský růst, vysoce konkurenceschopná sociálně tržní ekonomika, která má za cíl plnou zaměstnanost a sociální pokrok, a vysoká úroveň ochrany a zlepšování kvality životního prostředí. Eurosystém přispívá také k hladkému provádění politik uplatňovaných příslušnými orgány v souvislosti s obezřetnostním dohledem nad úvěrovými institucemi a stabilitou finančního systému.
3. Rada guvernérů potvrzuje, že harmonizovaný index spotřebitelských cen (HICP) zůstává vhodným cenovým měřítkem pro hodnocení plnění cíle cenové stability. Nadále je však toho názoru, že zahrnutí nákladů spojených s vlastnickým bydlením do HICP by lépe vyjadřovalo míru inflace, která je pro domácnosti důležitá. Rada guvernéru proto ve svém hodnocení měnové politiky zohledňuje ukazatele inflace, které zahrnují odhady nákladů spojených s vlastnickým bydlením, jako pomocné srovnání v jejím širším souboru doplňkových ukazatelů inflace.
4. Inflační rezerva nad 0 % poskytuje měnové politice prostor pro snižování úrokových sazeb v případě nepříznivého vývoje a bezpečnostní rezervu proti riziku deflace prostřednictvím svého kladného dopadu na trendovou úroveň nominálních úrokových sazeb. Zejména efektivní spodní hranice nominálních úrokových sazeb omezuje provádění měnové politiky v případě významných dezinflačních šoků. Inflační rezervu vyžaduje také usnadnění makroekonomické a mezisektorové korekce v eurozóně, nominální strnulost směrem dolů a zkreslení při měření.
5. Rada guvernérů soudí, že cenovou stabilitu je nejlépe udržet cílením inflace na úroveň 2 % ve střednědobém horizontu. Závazek Rady guvernérů k tomuto cíli je symetrický. Symetrie znamená, že Rada guvernérů považuje kladné i záporné odchylky od tohoto cíle za stejně nežádoucí. Inflační cíl na úrovni 2 % poskytuje jasné ukotvení inflačních očekávání, které je pro zachování cenové stability nezbytné.
6. V rámci zachování symetrie svého inflačního cíle si je Rada guvernérů vědoma významu dostatečně razantní nebo vytrvalé reakce měnové politiky na velké přetrvávající odchylky inflace od cíle oběma směry, aby nedošlo k zakonzervování odchylek prostřednictvím neukotvených inflačních očekávání. V případě významných dezinflačních šoků je třeba zohlednit efektivní spodní hranici nominálních úrokových sazeb. V případě významných inflačních šoků je třeba zohlednit možnou nelineárnost v tvorbě cen a mezd.
7. Rada guvernérů potvrzuje střednědobou orientaci své strategie měnové politiky. Ta umožňuje nevyhnutelné krátkodobé odchylky od inflačního cíle i prodlevy a nejistotu v transmisi měnové politiky do ekonomiky a inflace. Pružnost střednědobé orientace zohledňuje skutečnost, že odpovídající reakce měnové politiky na odchylku od inflačního cíle je kontextuální a závisí na jejím původu, rozsahu a trvání. S výhradou zachování ukotvených inflačních očekávání má Rada guvernérů ve svých měnových rozhodnutích možnost také zohlednit další aspekty rozhodné pro provádění měnové politiky.
8. Rada guvernérů je odhodlána nastavit měnovou politiku tak, aby zajistila stabilizaci inflace ve střednědobém výhledu na cíli 2 %. Hlavním nástrojem měnové politiky jsou měnověpolitické sazby ECB. Rada guvernérů může podle potřeby použít i další nástroje k řízení nastavení měnové politiky, pokud se měnověpolitické sazby přiblíží ke spodní hranici, nebo k zachování hladkého fungování transmise měnové politiky. K těmto nástrojům patří dlouhodobější refinanční operace, nákupy aktiv, záporné úrokové sazby a signalizace měnové politiky. Rada guvernérů bude nadále pružně reagovat na nově se objevující výzvy a podle potřeby zváží při plnění svého cíle cenové stability nové měnověpolické nástroje. Dokladem je zavedení nástroje na podporu transmise měnové politiky v roce 2022. Výběr nástrojů, jejich koncepce a provádění umožní rychlou reakci na nové šoky a budou odpovídajícím způsoben odrážet zamýšlené cíle, ať už jde o kalibraci nastavení měnové politiky nebo o ochranu transmise měnové politiky, a musí podléhat celkovému posouzení proporcionality.
9. Rada guvernérů zakládá svá měnová rozhodnutí, včetně hodnocení proporcionality svých rozhodnutí a potenciálních vedlejších účinků, na integrovaném hodnocení všech rozhodných faktorů. Zohledňuje nejen nejpravděpodobnější vývoj inflace a ekonomiky, ale i související rizika a nejistotu a odpovídajícím způsobem používá i analýzu scénářů a citlivostní analýzy. Toto integrované hodnocení vychází ze dvou vzájemně provázaných analýz: ekonomické analýzy a měnové a finanční analýzy. V tomto rámci se ekonomická analýza zaměřuje na reálný a nominální ekonomický vývoj, zatímco měnová a finanční analýza zkoumá měnové a finanční ukazatele, se zaměřením na fungování transmisního mechanismu měnové politiky a možná rizika pro střednědobou cenovou stabilitu vyplývající z finanční nerovnováhy a měnových faktorů. Všudypřítomná úloha makrofinančních vazeb v ekonomickém, měnovém a finančním vývoji vyžaduje, aby vzájemná provázanost mezi těmito dvěma analýzami byla zohledněna v plném rozsahu. Tento rámec odráží význam sledování jak transmisního mechanismu, tak potenciálních vedlejších vlivů při kalibrování nástrojů měnové politiky i vědomí, že jedním z předpokladů cenové stability je stabilita finanční. Odolnost finančního sektoru je v tomto ohledu nebytnou podmínkou k tomu, aby nedocházelo k potenciálnímu střetu mezi cenovou a finanční stabilitou. Rada guvernérů v pravidelných intervalech systematicky vyhodnocuje vzájemné vazby mezi měnovou politikou a finanční stabilitou.
10. Na cenovou stabilitu má dalekosáhlý dopad změna klimatu – ovlivňuje strukturu a cyklickou dynamiku ekonomiky a finančního systému. Řešení změny klimatu patří k celosvětovým výzvám a politickým prioritám Evropské unie. V rámci svého mandátu je Rada guvernérů odhodlána zajistit, aby Eurosystém v souladu s cíli a záměry EU plně zohledňoval důsledky změny klimatu a zhoršování stavu přírody pro měnovou politiku a centrální bankovnictví.
11. Jednoznačná komunikace měnových rozhodnutí a jejich zdůvodnění prostřednictvím měnových prohlášení, tiskových konferencí, Ekonomických bulletinů a záznamů z měnověpolitických jednání podporuje účinnost měnové politiky ECB. Tyto výstupy jsou doplňovány strukturovanými a vizualizovanými verzemi měnověpolitické komunikace zaměřenými na širší veřejnost, což je nezbytné pro zajištění povědomí veřejnosti o krocích ECB a důvěry v ně. Rada guvernérů bude svůj přístup nadále upravovat podle vyvíjejícího se komunikačního prostředí.
12. Vhodnost své strategie měnové politiky hodlá Rada guvernérů pravidelně vyhodnocovat, přičemž další hodnocení se očekává v roce 2030.