Připomínáme si holokaust: dlužíme to obětem i sami sobě.

27. ledna 2023

Christine Lagardeová, prezidentka ECB

Hlavní budova ECB ve Frankfurtu se nachází na historicky významném místě. Je jedním z tisíců míst v Německu a po celé Evropě, kde německý nacistický režim uvedl do pohybu vraždění milionů příslušníků židovské komunity a dalších menšin. Ve spolupráci s městem Frankfurt a jeho Židovským muzeem si jejich deportace a následné vyvražďování připomínáme památníkem. K 78. výročí osvobození koncentračního a vyhlazovacího tábora Osvětim odhalujeme dnes, 27. ledna 2023, u vchodu do hlavní budovy ECB také pamětní desku.

Během druhé světové války organizovala všechna větší německá města shromaždiště židovských občanů, odkud byli deportováni. Ve Frankfurtu plnila tuto funkci velkoobchodní tržnice Großmarkthalle, která je dnes součástí sídla ECB. Ve sklepení Großmarkthalle nacisté trýznili a o majetek připravili přes 10 000 židovských žen, mužů a dětí, které pak násilím odváželi po železnici na smrt do ghett a koncentračních a vyhlazovacích táborů. Přežilo z nich jen pár.

Tržnice Großmarkthalle, navržená architektem Martinem Elsaesserem a dokončená v roce 1928, byla mimořádně moderní stavbou, jež v mnoha ohledech předběhla svou dobu. Na tomto místě označovaném zdejšími jako „Gemieskirch“ (chrám zeleniny) maloobchodníci nakupovali čerstvou zeleninu a ovoce. Díky své poloze ve středu frankfurtské čtvrti Ostend má Großmarkthalle vynikající dopravní spojení. Uvádím to proto, že tato budova nebyla vybrána náhodně. Odtud se rozbíhaly železniční koleje vedoucí do míst jako Terezín, Lodž, Minsk, Kaunas, Izbica, Raasiku, Majdanek a Sobibor. Mezi říjnem 1941 a zářím 1942 bylo z Frankfurtu vypraveno celkem deset velkých transportů do koncentračních a vyhlazovacích táborů. Do 15. března 1945 proběhlo rovněž několik menších transportů do Osvětimi, Buchenwaldu a Terezína. Většina z nich byla vypravena z hlavního nádraží ve Frankfurtu nad Mohanem nebo z nádraží Frankfurt Ost, které je poblíž Großmarkthalle.

Za tímto účelem si Gestapo pronajalo na několik dní od města Frankfurt suterén Großmarkthalle; na provedení deportace to byla dostatečně dlouhá doba. Prodej ovoce a zeleniny mezitím pokračoval jen o podlaží výše... Großmarkthalle byla ve skutečnosti velmi rušným místem. Deportace Židů – stejně jako odebrání jejich občanských práv a útlak v předchozích letech – neproběhla tajně. Obětem se na cestě ze středu města kolemjdoucí často pošklebovali. V suterénu Großmarkthalle pak oběti musely odevzdat své cennosti a klíče od domova. Byl to jen jeden z řady potupných kroků tohoto nelidského procesu. Jejich utrpení bylo umocněno ještě tím, že si jízdné vlakem za cestu do ghett a koncentračních a vyhlazovacích táborů museli dokonce zaplatit. Poté byli buď nahnáni rovnou do vlaků nebo byli nuceni přenocovat v otřesných podmínkách ve sklepení Großmarkthalle. Tuto strašlivou cestu utrpení mapuje památník v budově ECB i v její blízkosti.

Dnes jsem měla při odhalení další pamětní desky tu čest se setkat s Edith Erbrichovou. V době, kdy bylo Edith sedm let, jí společně s jejím otcem a sestrou nacisti nařídili deportaci. K tomu došlo 14. února 1945, tedy necelé tři měsíce před koncem války. To jí také zachránilo život. Její matka, která nebyla židovského původu, nesměla svou rodinu doprovázet. Edith přišla v táboře o svého dědečka, ale otec a sestra se s ní vrátili k její matce. To však byla výjimka – z více než 10 000 deportovaných jich přežilo jen pár. I přes tragičnost této životní etapy je povzbuzující se dozvědět, jak se její osud dále vyvíjel. Edith zůstala se svou rodinou ve Frankfurtu. Zde pracovala, provdala se a prožila plnohodnotný život. Před několika lety začala vyprávět svůj příběh ve školách a na veřejných setkáních. O svůj příběh se mnohokrát přišla podělit i s námi a jsem hrdá a vděčná, že Edith Erbrichovou a ECB pojí přátelství.

Proč je pro nás tak důležité si toto připomínat? Dlužíme to nejen obětem, ale také sami sobě. Tyranie a bezpráví se nesmí opakovat. Přesto k nim stále dochází. I dnes se některé vlády snaží prosadit svou vůli násilím a neštítí se masových vražd a genocidy.

Skutečnost, že hlavní budova ECB stojí na místě, které bylo svědkem tak nezměrného utrpení a krutosti, zvyšuje vážnost a význam poslání ECB. Založení Evropské unie bylo odpovědí na druhou světovou válku a holokaust. V samé podstatě je to mírový projekt, jehož cílem je zajistit, abychom tyto hrůzy již nikdy nepáchali. Tento závazek se konkrétně pomítá do našeho úsilí vybudovat stále užší unii v Evropě, která zaručí naši politickou a hospodářskou stabilitu. Klíčovou součástí této snahy je úkol ECB spravovat naši společnou měnu – euro.

Evropská unie je mírové společenství založené na společných hodnotách: důstojnosti každého člověka, respektování lidských práv, svobody, demokracie a právního státu. A to se také v konečném důsledku snažíme prosazovat. Je to náš příspěvek k imperativu „už nikdy více“.